Hlavní strana www.borka.cz

Hochkönig - podzim 2004

Obrázek 041030_1538.jpg se zobrazí ve větším rozlišeníNa Hochkönigu jsem byl poprvé, tuším, v roce 1999. Byl to můj vůbec první výlet do Alp. Hned napoprvé se mi tehdy podařilo s Pepou Klečkou vylézt na vrchol. Při výstupu bylo pěkně hnusně. Což bylo na jednu stranu dobře, protože jsem alespoň neviděl tu šílenou výšku - nebo spíš hloubku. Vše se změnilo po dosažení vrcholu, protože oblačnost zůstala pod námi a postupně klesala do dolin a mně se naskytl do dneška zatím asi nejkrásnější pohled na ty nádherné kopce. A byl jsem chycen. Alespoň co se týče těchto pro mě velkých hor, protože příroda a pobyt v ní mě polapila už dávno. Tehdy jsem ještě fotil na klasiku a fotky to byly docela pěkné. Pouze je nějak nemůžu najít. Hochkönig se stal kultovní horou naší outdoorové partičky. Já jsem tu byl letos počtvrté. Tak už mi přišlo poněkud hanebné, že jsem ještě nic z těch výprav nezveřejnil. Tak se tedy pokouším to napravit.

Obrázek 041028_1269.jpg se zobrazí ve větším rozlišení28. říjen byl v naší domovině už poněkolikáté dnem svátečním. Byl to čtvrtek. Na pátek byla v mém zaměstnání vyhlášena celozávodní dovolená, a tak se nám vyrýsoval moc pěkný prodloužený víkend. Původně jsem měl v úmyslu vyrazit Krkonoš a dost jsem se tam těšil. Když ale kamarádi přišli s tím, že by chtěli podniknout podzimní výpravu na Hochkönig a že by mě eventuálně vzali s sebou, ani na chvilku jsem nezaváhal. Na ty Krkonoše jsem v tu chvíli dokonce i zapomněl. Oni jsou všichni mladí a perspektivní, tak jsem si říkal, kdo chvíli stál, ten stojí opodál. Příště se na mě vyprdnou, ani mi neřeknou (poslední výpravu beze mně se už snažili dokonce ututlat), musím se prostě snažit. Takže bylo rozhodnuto, že pojedeme ve standardní sestavě: Franta Donát se Zuzankou Chmelovou, Honza Rauch a moje maličkost. Jednu chvíli byl ve hře i Pepa Klečka, ale ten nakonec razil do hor slovenských, takže nám dal košem.

Obrázek 041029_1440.jpg se zobrazí ve větším rozlišení Za den nula tedy odjezd z domova byla vyhlášena středa 27. října. Jak se ten termín blížil, stále intenzivněji jsem sledoval předpověď počasí. Nebylo si co namlouvat. Předpověď byla prostě hnusná. Sice mělo být poměrně teplo, ale mělo pršet, pršet a pršet. Protože jsem tu samou cestu absolvoval už vloni, představoval jsem si to v barvách. A opravdu to nebyly nejveselejší odstíny. Volal jse Frantovi a v koutu duše jsem doufal, že řekne, že to nebudeme lámat přes koleno. Ale omyl. František prohlásil, že se strašně těší a že pojede třeba sám, i kdyby hovna s hákem měla padat. Tak jsem s obavami v duši dál sledoval předpověď počasí a snažil se utěšovat mírně optimistickou tendencí jejího vývoje.

Plán cesty byl poměrně jasně dán. Ve středu po práci odjet na naše oblíbené parkoviště v sedle Dientnersattel mezi obcemi Mühlbach a Dienten a tady přespat. Ve čtvrtek dojít na samoobslužnou chatu Bertgenhütte, kde jsme už vloni všichni byli a kde se nám moc líbilo. Tady jsme si naplánovali další nocleh. V pátek nás čekal nejobtížnější úsek stěnou směrem na Teufelslöcher tedy Čertovy díry. Jednou z nich se vyleze na vrcholové plató, přes které se jde podle aktuálních sněhových podmínek částečně po skalách a částečně po ledovci směrem k vrcholu. Co bude dál, jsme už neřešili. Rozhodnutí o čas a trase sestupu jsme nechávali až na místo podle aktuální situace. Předpokládaný návrat byl v neděli.

Obrázek 041029_1383.jpg se zobrazí ve větším rozlišeníCestu z Bertgenhütte směrem na Teufelslöcher jsem, jak už jsem říkal, absolvoval vloni v létě. Sám. A měl jsem z toho už tehdy trošku bobečky. Když jsem si letos představil, že v té stěně ještě bude sníh, tak jsem si zdaleka nebyl jistý, jak to bude vypadat. V každém případě jsem si přichystal lano a sedák, vypůjčil jsem si mačky a cepín a na poslední chvíli jsem ještě zajel do Prahy vyřídit si pojištění od Alpenvereinu.

Ve středu odpoledne jsme skutečně vyrazili. Teď si nějak nemůžu vybavit, jaké bylo počasí. Asi nic moc. Ale určitě nás to nějak nestresovalo, protože odpovídalo předpovědi a našemu očekávání. Ještě jsme museli do Prahy, protože tam měla Zuzka v Hudysportu na Smíchově domluveno zapůjčení maček. Využil jsem toho a doplnil jsem výbavu o jedny hard trekové ponožky, protože ty se mi prostě nějak vypařily a nepodařilo se mi je najít. Očekávané volno se pak projevilo v Intersparu, kam šli kolegové ještě doplnit zásoby (já jsem byl tentokráte vzorný a vše jsem měl) a bohužel i na silnicích. Než jsme jsme se probili z podzemního parkoviště na povrch a protlačili zácpou v ulicích a na silnici, tak hodiny nemilosrdně ubíhaly. Naštěstí jsem nemusel řídit, a tak jsem začal brzo pochrupávat. Cesta mi alespoň pěkně ubíhala a jenom tak mimochodem jsem vnímal, že jsme minuli Tábor, projeli České Budějovice. Pak jsme natankovali před přechodem v Dolním Dvořišti. Linz jsem vůbec prospal. Pak jsem zaregistroval mírné zakufrování kvůli opravě dálnice. No a pak už Salzburg, Bischofshofen, Mühlbach.

Obrázek 041030_1455.jpg se zobrazí ve větším rozlišeníNa posledních kilometrech jsem už měl oči jako baterky, protože svítil Měsíc jako prase. Občas jsme sice vjeli do mlhy, ale většinou jsme ji měli pod sebou osvícenou tím krásným měsíčním světlem. A nad tím ty úžasné hory. Celé bílé. V tu chvíli jsem nepochyboval, že jsou pod sněhem. Ráno se ale ukázalo, že to byla šalba a klam. Byla hra světla Měsíce, který byl zrovna v úplňku. Na parkoviště jsme dorazili ve tři hodiny ráno. Než jsem si srovnal v tunelu pod silnicí palety, na které jsem se s karimatkou a spacákem uložil, tak byly skoro čtyři. Bohužel jsem si nechal ujít úplné zatmění Měsíce, které zrovna v tu dobu začínalo. To jsem ale zjistil až teprve nedávno...


zobrazit podadresářeHochkönig - podzim 2004

|-zpět na ... zpět na: Outdoorové akce 2004
|-den první, výstup na Bertgenhütte
|-den druhý, výstup na Hochkönig
|-den třetí, sestup z vrcholu

Hlavní strana www.borka.cz

Valid HTML 4.01!