Jaroslav Vysoký sen.

narozen: r. 1957 v Litoměřicích ve znamení Blíženců

kontakt: vysoky@borka.cz

profese: většinou se dnes pro ni používá nic- a současně vše-říkající zkratka IT. Takže něco mezi informačním technikem, programátorem, správcem sítě – prostě děvečka pro všechno na poli výpočetní techniky.

záliby: (uvedu ty, které momentálně považuji za významné)

• Příroda a volný pohyb po ní, především pak kopečky, kopce a někdy i malinko větší hory. Lehce mi naskakují pupínky, když někdo po vzoru našich západních bratří kdeco „miluje“, ale České středohoří, to mám skutečně moc rád. Vlastní doména měla být původně prostorem především pro stránky právě o  Českém středohoří. Zatím skutek utek‘, ale snad se mi to podaří napravit. První vlaštovička je zde:
  
• Cyklistika. Na vysvětlenou: Prostě rád jezdím na kole. Za cyklistu se vlastně ani nepovažuji. Počet kilometrů, které jsem v životě najel na bicyklech všeho druhu je už ale přece jen někde v řádu desetitisíců kilometrů.
• Fotografování. Kdysi jsem se poměrně dost zabýval klasickou černobílou fotkou a trávil hodně času ve fotokomoře. S nástupem barevné fotografie se celý proces zpracování vymkl kontrole běžného smrtelníka, a tak jsem si dal pauzu. Digitální fotografie přinesla změnu. Vrátila se fotokomora, pouze se přesunula do počítače. Původně jsem tvrdil, že mě digi začne zajímat, až bude mít rozlišení 3000x4000 pixelů s 16-ti bity na barvu, ale nevydržel jsem a před časem jsem si pořídil Minolta Dimage 7. Na mé poměry to stálo hodně peněz, ale alespoň člověk může fotit. Na což bych u klasiky asi neměl.
  18.1.2006: Před nedávnem jsem pořídil Canon 350D, se kterým teď většinou fotím. Je to sice ve své kategorii low end, ale je to foťák. Byl mi sympatický od první chvíle, co jsem ho vzal do ruky. To se o té Minoltě říct nedalo. Výsledky ale zatím nic moc. Za to ale foťák nemůže...
• Létání. Jsem trošku na rozpacích, jestli se o této zálibě vůbec zmiňovat. Je totiž víceméně podmíněna přítomností mého kamaráda Pepy Klečky velkého to kapitalisty, který vlastní ultralight Condor, a který mě do celé záležitosti uvrtal. No a Pepa mi, bohužel, momentálně na delší čas zmizel do daleké ciziny. Sice jsem absolvoval pilotní výcvik, ale před časem jsem byl od zkoušek vykopnut a doposud se mi nepodařilo pilotní průkaz získat. Snad se letos (2003) zadaří.
  18.1.2006: Piloťák jsem nakonec získal. Pak jsem ještě absolvoval jeden krátký let s Pepou po jeho návratu z ciziny, a pak ještě jeden hezký sólo let. Pak už se nějak nenašla příležitost, protože věci šly tak nějak svojí cestou, která tomu nebyla příznivě nakloněna. Dneska považuji svoji leteckou životní etapu za uzavřenou. Bylo to krásné, jsem rád že jsem viděl krajinu, kterou mám rád, z výšky. Vrátil jsem se na zem. Je mi na ní hezky, jen občas s určitou dávkou nostalgie vzhlédnu k nebi...

zjev: Pokud se na to psychicky cítíte, poslužte si. O obrazovou dokumentaci své vlastní osoby skutečně neusiluji, leč něco málo fotek s doprovodným textem je zde .