Ve čtvrtek 16. října 2003 byl nádherný den. Svítilo sluníčko, na nebi mraky, České středohoří jako vypreparované. To definitivně rozhodlo, že následující víkend rozhodně odmítám zůstat doma. Prognóza byla dobrá: Přes den hezky, v noci mráz. Co víc bych si mohl přát. Bylo rozhodnuto, že po předcházející nulté etapě z Bukovce přes Nedvězí, Dubovou horu, Čap, okolo Vlhoště, přes Ronov do Kravař v pátek vystartuji do první etapy z plánované série víkendových putování Českým středohořím.
Výchozí místo bylo jasně dáno - Kravaře. Tam jsem v minulé předetapě skončil. Batoh jsem měl sbalený v kufru auta, uvolnil jsem se o něco dřív z práce a vlak odjíždějící v půl třetí z Roudnice do Lovosic jsem si nehodlal nechat ujet. Pak už jenom v Lovosicích přesednout do motoráčku a s ním volným tempem směrem k cíli - tedy vlastně ke startu. Bylo dost času se pokochat okolní důvěrně známou krajinou. Škoda jen, že už nebyla taková viditelnost, jako ve čtvrtek. Není každý den posvícení. Ale bylo hezky, takže nebyl důvod se netěšit. Po delším stání v Úštěku jsem asi v půl páté konečně vystupoval v Kravařích.
Kravaře - Děčín, říjen 2003
zpět na: Víkendová putování 2003
